Pavučina-Část 14.

21. srpna 2010 v 0:20 | Yuki Ineseki =* |  Pavučina
Pamatujete si původní záměr Pavučiny? Ne? Já si ho taky nepamatovala XD Ale tu je :D
Nee-chan mě donutila k dalšímu dílu :D po hodně dlouhé době :D
Tenhle díl nedává vůbec žádný smysl...Je nesmyslnější než všechny předchozí :D
ZAKAZUJI ČÍST! :D

Poté,co Haru nechala Yuki napospas svému osudu se vydala s Yorim k němu domů. Hned jak vstoupila do dveří,si s uspokojením uvědomila,že tu je již potřetí. Pak si ale všimla něčeho ležícího na zemi a zvedla to. "Dopis?" Zamračila se.
"Ukaž." Yori vzal obálku z jejích rukou. "Není tu napsaná žádná zpáteční adresa."
"Tak to otevři,né?" Řekla Haru a když se pořád nic nedělo,vytrhla mu dopis a sama ho otevřela. Pak začala nahlas předčítat. "Zdravím,Haru. Vím,že v tuto chvíli čteš tenhle text. Prosím,nepřestávej." Červenovláska zamrkala. "Sakra,co to..? Jak ví,že ten dopis čtu?" Zavrtěla hlavou. "Zvu tebe a Yoriho na takové menší setkání. Sraz bude zítra,u sochy anděla na hřbitově. Je jedno,kdy přijdete,já tam budu. Těším se na vás. M." Haru sebou nervózně zavrtěla. "To je ale divný dopis. A kdo sakra má být M?"
"Tak tam zítra půjdem a uvidíme,ne?" Odpověděl Yori.
Haru se k němu otočila. "To chceš jako říct,že bychom se měli setkat s někým,koho vůbec neznáme?"
"A proč ne? Kdykoliv můžeme odejít." Podíval se na ní červenovlásek.
"Co když to bude nějaká příšera! Určitě takhle zve lidi a pak je sní!" Začala Haru hysterčit.
"Koukáš moc na horory."
"Nekoukám!"
"Koukáš!"
"Ne! Na horory kouká Yuki..A pak mi do podrobna vypráví,co v nich bylo." Zafňukala Haru. "Ale vypráví mi to jen proto,že se bojí. Je to divný. Když se kouká na horor,nebojí se. Ale když skončí,začne mi o tom vyprávět,abych celou noc neusnula a kdyby se objevila nějaká příšera,tak by ona zdrhla a mě nechala umřít." Pokračovala.
"Hm..Takže ty se teda bojíš jít,jo?" Ušklíbl se Yori.
"Nebojím!" Nasadila Haru zarputilý výraz.
"Kdyby ses nebála,tak bys tam šla."
"Fajn,tak tam holt půjdu! Spokojený?"
Červenovlásek se zasmál. "Ano."

Yuki připadalo značně podezřelé,že nikoho cestou sem neviděla. Ale co,mám štěstí.
Ale ještě víc podezřelý jí připadal Akiho dům. "Odkdy maj kluci uklizeno?"
"Od té doby,co si najímaj úklidovou službu." Ušklíbl se Aki.
Jako by chudák Yu nezažila za tenhle den už dost šoků,Aki s ní vešel do ložnice a položil jí na postel.
"Co to děláš!" Zaprotestovala,když si uvědomila,že se jí vyhrnulo triko a má teď odhalené břicho.
"Pššt." Položil jí prst na rty. "To musíš pořád mluvit?"
Yuki zrudla,protože si vzpomněla,jak jí políbil v obchodě. Rychle ho od sebe odstrčila. "Jé..já se už můžu zase hýbat!" Zaradovala se. Rychle vstala a vyběhla z pokoje. Dřív než se za ní zabouchly domovní dveře,stihla ještě něco zakřičet. "Měj se dobře,zmetku!"

Byl už druhý den večer,pomalu se stmívalo.
"Yori,nechoďme tam." Přemlouvala červenovláska Haru.
"No tak. Vždyť to nebude tak zlé. Nebo se bojíš,že tě za tmy napadne nějaký duch?" Ušklíbl se.
"Duchové neexistujou!" Rozhodila červenovláska rukama. "Fajn,půjdu tam s tebou,ale pak se hned vrátíme!"
A tak se náš milý páreček vydal za tmy na hřbitov...
Když tam došli,nebyla kolem živá duše. Taky kdo by se chtěl za tmy podívat na tich pár náhrobků?
Haru držela Yoriho za ruku a ustrašeně se k němu tiskla. Zvědavě se rozhlížela po okolí.
"Tak co,bojíš se?" Zadíval se na ní Yori.
"Ne. Zkoumám terén." Zamumlala na odpověď.
Konečně došli k soše anděla,ale nikoho neviděli.
"Onee-chan,takže jste nakonec přišli?" Uslyšela Haru najednou za sebou dívčí hlas. Rychle se otočila.
Za ní stála málá holka,mohlo jí být tak deset let. Usmívala se. Měla tmavě modré oči a bílé vlasy po ramena.
"Kdo jsi?" Zeptala se Haru.
"Říkejte mi Mizu-chan." Zasmála se zvonivým smíchem.
"Někoho mi připomínáš." Řekl najednou Yori.
Dívka pokrčila rameny. "Připomínat ti někoho mohu." Pak znova nasadila ten svůj úsměv. "Pojďte za mnou."
Co by mi sakra mohla udělat malá holka? Napadlo Haru. "Fajn,půjdeme s tebou."
Asi za pět minut zašli do jakéhosi malého lesíka.
"Mizu,proč si nás sem dovedla?" Zeptal se Yori. V jeho hlase bylo znát podezření.
"Nejsem Mizu." Řekla najednou. Její hlas zněl o poznání hruběji,než předtím. Otočila se k Yorimu a Haru. Mávla rukou nad hlavou a oči se jí zbarvily do zelena. Mávla znova a vlasy jí povyrostly až k zemi. Zase se smála. Ale už to nebyl ten zvonivý dětský smích. Teď to znělo krutě. "Jmenuji se Mizuki." Dokončila úvahu. Pořád vypadala jako malá holčička,ale něco v jejíh očích poukazovalo na to,že je víc než obyčejné dítě.
"Mizu..ki?" Zamrkala překvapeně Haru. Cože? Tohle je Mizuki?
"Já idiot." Zamumlal Yori. "Mělo mě to hned napadnout. Mizuki,co chceš tentokrát."
"Já někdy něco chtěla?" Zeptala se nevinně.
"Jdi rovnou k věci." Zavrčel Yori.
"Dobře. Chci,abys mi sem při úplňku o půlnoci přivedl ostatní."
"Jak ostatní?" Zeptal se Yori,i když věděl,co Mizuki myslí.
"Nehraj blbého. Víš,koho máš přivést. A úplněk je za dva dny."
"Jak mě chceš donutit k tomu,abych udělal,co chceš?" Řekl červenovlásek.
"Jednoduše." Prohodila Mizuki. Haru najednou padla s výkřikem k zemi.
"Jestli to neuděláš,něco se jí stane." Pokračovala dívka. "Zatím si jí tu nechám. Nic se jí nestane,když se vrátíš s ostatními. Tak zatím!" Zasmála se a rozplynula se ve vzduchu. A Haru společně s ní.

Dva dny už uběhly,v noci měl být úplněk. Yori,dvojčata,Hachiru a Aki se chystali na záchranou akci,zatímco Yuki odmítala jít.
"No tak!" Řekl Yori. Dva dny přemlouvání už ho pěkně vyčerpaly. Teď stál spolu s ostatními v Yukině domě. "Když nepůjdeš,Haru se něco stane!"
Yu se rozmrzele zadívala na hodiny. Bylo půl deváté večer. "Jděte sami,né? Proč bych i já měla jít za úplňku,za tmy,o půlnoci do lesa?"
Aki si povzdechl. "My nemůžeme za to,že se bojíš lesa,ale prostě půjdeš."
Blondýnka vzteky zrudla. "Já se nebojím lesa! Já se bojím lesa za tmy! V tom je rozdíl." Pak vkročila do svého pokoje,zabouchla za sebou dveře,zamknula a pustila si jakýsi horor.
"Co budeme teď dělat,když s náma nechce jít?" Zafňukal Hachiru.
"Počkáme,až vyjde z pokoje." Řekla dvojčata.

Yuki konečně dokoukala horor a jako obvykle se teprve po tom,co ho vypla,začala bát. "Všichni kolem jsou přestrojení mimozemšťani." Mumlala si a najednou si uvědomila,že má hlad a vydala se ke dveřím. "Já se mimozemšťanům vyhnu. Mě neovládnou!" Odemknula a vešla na chodbu. Rozhlédla se kolem. "Nikde žádný mimozemšťan." Rozběhla se do kuchyně,ale hned jak prošla dveřmi se její myšlenky o mimozemšťanech rozplynuly. "Přestaňte mi rabovat ledničku,vy svině!"
Yori se narovnal a podíval se na Yuki. "Je to i Haruina lednička." Podotknul. "A co patří Haru,patří i mně."
Yu se zamračila a rychle přemýšlela,co by tak mohla říct. "Ne,je to moje lednička. Haru se bude stěhovat."
"To je doopravdy originální argument." Zasmál se Aki.
"Co jako?" Vyjekla blondýnka naštvaně.
"To,že se bude stěhovat. To by ti nikdo neuvěřil."
"Pfff!" Yuki si uraženě dala ruce v bok. "A teď..."
"A teď?" Dvojčata vystrčila hlavy z ledničky.
"A teď padejte! Ještě si jednou ukousnete něco z mého jídla a zabiju vás!" Ječela Yu.
"No a?" Aki po ní vrhl znuděný pohled. "A co jsi sakra dělala celou dobu v tom pokoji?"
"Koukala na horor." Pyšně se usmála.
"Ty máš ráda horory?" Podivil se Hachiru.
"A ty snad ne?" Podivila se Yu.
"Ne. Jsou strašně strašidelné." Zafňukal.
"Taky proto to jsou horory,ty idiote..."
"O čem tem horor byl?" Zajímal se Daichi a tak mu Yuki pečlivě vysvětlila,že mimozemšťané jsou všude kolem.
"Fajn. Tak mi půjdem bez tebe." Ozval se najednou Aki. "Sama,ve velkém strašidelném domě..."
"Prosím tě." Odfrkla si blondýnka. "Rozhodně lepší než les."
"Ale samotnou tě mohou mimozemšťani unést,zatímco kdybys byla s námi,nebylo by to moc pravděpodobné." Poznamenal Yori.
"Nejdřív sejmou vás. Mimozemšťani se umí zneviditelnit..." Pravila strašidelným hlasem.
"Ne,kdybys šla s námi,nic by se ti nestalo." Trval si na svém Yori.
"T-ty jsi mimozemšťan! Snažíš se mě vylákat z bezpečí mého strašidelného domečku!" Zaječela Yu.
"Jak tě to do prkýnka napadlo?" Povzdechl si červenovlásek. "Když s náma nepůjdeš,vezmem ti všechny tvoje horory."
Blondýnka vyvalila oči. "Tak už jdeme,ne?"
Hodiny právě ukazovaly 23:17.

"Hřbitov je za tmy tak krásný." Rozplývala se Yuki.
Aki si povzdechl. "Takže ty se bojíš lesa za tmy,ale hřbitov se ti líbí?"
"Jo jo." Přikývla Yu. Ale rozverná nálada jí moc dlouho nevydržela. Hned jak vešli do lesa se kolem sebe začala rozhlížet. Ze začátku šla celkem dost daleko od ostatních,ale když přestala vidět okraj lesa,popoběhla k ostatním co nejblíže to šlo.
Všichni šli pár kroků před Yuki. Yori,Hachiru a dvojčata si jí moc nevšímali,jen Aki se na ní díval. Na chvíli zastavil a počkal na Yu.
"Nemusíš na mě čekat." Zamručela a trhla sebou,protože kdesi v dálce zahoukala sova.
Aki Yukiinu připomínku ignoroval. "Ty se vážně bojíš,co?"
"A co jinýho bys čekal?" Odsekla a zpomalila.
Modrooček jí chytl za ruku. "Proč sakra pořád chceš chodit vzadu?"
"Protože mě ty tvoje rádoby moudré kecy štvou." Zamračila se,ale nevytrhla se mu.
____________________________________________________

Původně mělo být přes tři A4,ale je to jen 2 a třičtvrtě :D nee-chan mě naštvala-odešla-,tak má smůlu XD
Příště by už měl být nový úvod. pict ^^
Jestli tam jsou chyby.neomlouvám se :D
 


Komentáře

1 Harůů xP Harůů xP | 21. srpna 2010 v 12:28 | Reagovat

:D..já za to nemůžu že poslední dobou nevdržím u compu :D

2 Sasu Sasu | 24. listopadu 2010 v 15:45 | Reagovat

piš piš těšíím :) se :D

3 momouehara momouehara | Web | 8. září 2011 v 18:19 | Reagovat

pííííííííííííš prosím další část :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Velká Lampička tě vidí.